Pistiros - Sezóna 2008

Vlastní výkopy probíhaly od 4. do 23. srpna. Vedle Jana Bouzka a Jiřího Musila se ho zúčastnilo šest studentů klasické archeologie Filosofická fakulty University Karlovy (Bc. Barbora Weissová, Bc. Stanislava Kučová, Pavla Mašková, Petra Tušlová, Marcela Mačková, Marian Matys, Anna Bouzková) a Martin Trefný, Ph.D., z Městského muzea v Roudnici.

Všechny terénní práce byly prováděny v sektoru B 11

Profily na obou stranách nové sondáže B 11 SZ byly zakresleny a zfotografovány. Byly zde nalezeny obvyklé dva destrukční horizonty, z nichž horní z keltského spálení města v roce 279/8 byl výrazněji patrný než starší z konce 3. století př. Kr. Jelikož jsme zatím nepostoupili níže, stopy starších vrstev jsme zde zatím neodkryli.

B11 SZ

Tři drobné sondáže byly provedeny v jihozápadní části sektoru B 11, odkryly tři sektory průběhu hlavního kanálu odvádějícího dešťovou vodu směrem na jihovýchod. Cílem bylo prozkoumat dno, případně dna kanálu, a objasnit jeho fungování v různých fázích existence města. Ukázalo se, že kanál [7501] měl přinejmenším dvě následující dna, spíše ale tři. Horní bylo vydlážděno kameny (patrně dvakrát, předtím byla dlažba poněkud níže), zatímco nejstarší dno bylo z drobných kamínků a hlíny, charakterem podobné současnému silničnímu makadamu. Ve střední ze tří sondáží bylo nalezeno pět mincí, tři z nich uvnitř silně korodovaného železného kusu, patrně uzávěru peněženky či vaku na peníze. Pokud byly mince předběžně určeny, patří řeckým městům jihovýchodního Balkánu a období 4. století př. Kr.: jedna stříbrná přesně určená patřila městu Damastion a druhá z bronzu Thráckému Chersonésu. K dalším nálezům patří zlomečky velmi tenkého bronzového drátku, snad součásti dekorace textilní či kožené tašky. Nové sondáže prověřily, že kanál v pozdní fázi (po destrukci na konci 3. století) nebyl již plně funkční, ale předtím byl několikrát čištěn a opravován, obvykle po zanesení bahnem při velkých záplavách.

B11 SV

V severovýchodní části sektoru B 11 patřila poslední destrukce troskám vzniklým při keltském vpádu; většinou jde o zbytky horní části hradeb z vepřovic. Tato horní vrstva byla zakreslena a odstraněna [8006]. Odkryt a začištěn byl malý úzký kanál vycházející od jihozápadního rohu Východní brány města [8009]; leží podstatně výše než hlavní kanál a byl stavěn pouze z oblázků. Začíná v jihozápadním rohu Východní brány a prudce se svažuje směrem k JVJ (na jednom metru sestupuje ca. 10 cm). Sleduje dlážděný chodník na západ od kanálku a byl patrně konstruován spolu s tímto chodníkem, či krátce po jeho konstrukci. Odváděl zřejmě vodu z Východní brány v době, kdy velký kanál už dostatečně nefungoval a byl jeho náhražkou. Ruiny destrukce z konce 4. století nebyly při opravách zcela odstraněny.

Jiná sondáž byla provedena v jihozápadním rohu jižní věže Východní brány [8012] nahoře, [8013] dolní vrstva. Nebylo zde odkryto žádné dláždění. Mohlo být buď rozebráno při opravách brány, nebo zde byl terén od počátku výše a horní dláždění tvořící jakýsi zdvižený stupeň pro strážce brány bylo od počátku respektováno.

B11 JV

V jihovýchodní části sektoru byl odkrýván další pás o šíři 2.5 m [8001] za účelem očištění chybějící části průběhu velkého kanálu. Napřed byla odstraněna horní vrstva destrukce rozpuštěných vepřovic z hradby, podobně jako jinde v sousedství hradeb. Zde jsme našli relativně velké množství zlomků pozdně římské keramiky (přes deset kusů), většinou kuchyňského zboží (Brittle Ware) a podobných tvarů, zdobených vodorovnými rýhami a vlnicemi, a také jeden střep s otisky hřebene. Zřejmě pocházejí z období, kdy byly ve zničeném emporiu vybírány vhodné kameny pro znovupoužití v římské stanici Bona Mansio.

Římské zlomky byly většinou nalezeny v první až druhé mechanické vrstvě, poslední skupina ve vrstvě IV [všechny 8002] a poslední z nich ve vrstvě V [8002]. Ve vrstvě pocházející z keltské destrukce roku 279/8 bylo nalezeno především kuchyňské zboží, z něhož vyniká fragment s mnoha plastickými žebry a páskami tvořícími komplikovaný dekor (polokruh vlnovky, cikcak a pod.), a s velkou variabilitou otisků na plastických páskách, většinou vytlačených špachtlemi a jen vzácně prsty. Drobné zlomky transportních amfor jsou zde v druhotném uložení; jde také o opotřebované střepy, ale pochází odtud i jeden zlomek keramiky typu West Slope, typický pro rané 3. století př. Kr.; tím se rozšířil počet vzácných nálezů této keramiky, známé jinak hlavně z pozdní fáze Trojdílného domu:

Vrstva VI [8002] obsahovala převážně materiál z destrukce konce 4. století. Pochází odtud pěkný komplex “barokní fáze” šedého zboží z poslední čtvrtiny 4. století a také zlomky attických váz z poslední třetiny 4. století př. Kr., spolu s “čajníky”, rybích číší v hnědé verzi a s nožkami a okraji transportních amfor, většinou thaských.

V tomto sektoru bylo očištěno dláždění chodníku a kamenný překryv jižní větve hlavního kanálu. Zatímco směrem od hlavní Z-V ulice se kanál zprvu svažoval jen 2 cm na metru, zde je jeho sklon daleko strmější. Sondáž ukázala, že se zde také kanál ostřeji točil směrem k východu, jak už naznačily výkopy M.Domaradzkého v prvních letech výzkumu emporia. Také zde jsme odstranili destrukci z roku 279/8, podobně jako v jiných částech výkopů při hradbě. Mezi zajímavé nálezy odtud patří mramorový fragment, svou strukturou shodný s tzv. “metopami” použitými při poslední rekonstrukci Trojdílného domu, publikovanými v 3. svazku Pistiru. Dlážděný chodník podél kanálu se prodlužuje podobným směrem jako kanál, ale i ten je podstatně strmější.

Ve velkém kanále této sekce byly opět zjištěny dvě hlavní fáze výstavby, a několik drobnějších oprav. Nejvýznamnějším z nálezů v této sondáži byly figurka lva v aplikovaném reliéfu, nalezená spolu s destičkou, na které původně ležel, ale oddělen jakoby vystřižen celý z tlustého plechu zvlášť. Byla nalezena v destrukci konce 4. století, na místě, které později již nebylo očištěno [8010]. Dva metry dále na jih byla nalezena další bronzová mince, dosud neurčená [8010].

Prospekce na lokalitě Adžijska Vodenica II

Vedle vlastního programu jsme byli pozváni ředitelkou Muzea v Septemvri V. Tanevou, abychom provedli prospekci na západ odtud za zavodňovacím kanálem, kde po několika letech začala znovu orba, a kde jsme vedli výkopy před několika lety (publikováno v Pistiros II). Vedle mazanice bylo sebráno několik střepů řecké i místní keramiky, vesměs z doby mezi lety 370 a 300; jsou datovány podobně jako oba domy z našich předchozích výkopů v této lokalitě. Povrch byl zde už dříve poničen buldozery, takže tu zůstala jen několik centimetrů silná kulturní vrstva. Nejvýraznější koncentrace jsou situovány ca. 25-30 m na ZSZ od našeho Oiku 2 extramurální osady, a ca. 20-25 cm severně od téhož oiku. Mezi nejcharakterističtější nálezy patří attické černě glazované střepy a zlomek severořecké glazované číše. Obě lze datovat do druhé poloviny 4. století; na těchto místech zřejmě stály domy, zatímco drobnější koncentrace lze interpretovat hůře.

Dále na jih od lokality Adžijska Vodenica II Marica při poslední záplavě v zimě t. r. narušila objekt s taškami předřímské doby, ale odlišnými od tašek Pistiru. Mohlo by zde jít o ojedinělou konstrukci (svatyni ?) či o okraj osady, která zde snad vznikla po zániku emporia Pistiros, někdy ve 2. stol. př. Kr. Jde o 11 fragmentů korintských tašek s okraji, 15 zlomků kalypterů a jeden zlomek cihly. Tomuto místu bude i nadále potřeba věnovat pozornost. Další povrchový sběr v okolí nepřinesl prakticky nic, co by nebylo známo již dříve.

Po skončení výzkumu pracoval J. Bouzek ještě po dva týdny na zpracování nálezů v Septemvri, a navštívil také několik dalších nových lokalit ve středním a východním Bulharsku a studoval tamní objekty a nálezy a také referoval na dvou konferencích v Rumunsku o nových výsledcích výzkumu. V Konstanci na konferenci pořádané Rumunskou akademií věd a francouzským CNRS o šedé keramice a její chronologii, v Tulcea spolu s M. Domaradzkou z Bulharska o pohřebištích okolo Pistiru.

Autoři textu: Jan Bouzek a Jiří Musil